+420 776 704 515 info@lidacharvatova.cz

Myšlenkové mapy mi do života přinesly jiný způsob myšlení a zápisu poznámek, než jsem byla zvyklá. Sama o jejich smyslu nepochybuji. Zeptala jsem se několika lidí, o kterých vím, že je aktivně využívají, co jim přinesly. Dá se s nimi pracovat nejen ve školství, ale i při projektech nebo plánování volného času.

Myšlenkové nebo mentální mapy používám už přes deset let. Osvědčily se mi při plánování, zachycování myšlenek a také při přípravě na rozhovory. Při setkání s osobností mě ale vždy trochu překvapí, že se mě ptá, co to je. Jinak to bylo při rozhovoru s Veronikou Vieweghovou: „Jé, hezká myšlenková mapa. Tím jsme začínaly každou hodinu.“ Zakladatelka projektu Škola pro mě okamžitě okomentovala mou barevnou mapu. Veronika totiž svoje dvě dcery vzdělávala doma, proto dnes radí a pomáhá všem, kdo hledají způsoby, jak si nastavit domácí vzdělávání. Zajímalo mne tedy, jak mapy při učení doma používala. „Myšlenkové plány pro mě byly téměř vždy odrazovým můstkem. Začínaly jsme tak každý větší projekt, neboť i já sama jsem chtěla vědět, co mé dcery o daném tématu ví, nebo co si myslí, že ví. Na základě toho jsme se pak mohly opravdu ponořit do témat, které je zajímaly, kde měly otazníky, nebo kde si nebyly jisté. Tvorba myšlenkových map je zároveň učila koncentrovat se na jedno téma, vizualizovat si ho a po svém způsobu přenést na papír. Nemusely tedy vše držet v hlavě a měly připravenou svou osnovu a koncepci. Dodnes se o to snažím i já při svých větších projektech a je to skvělé.“ Zároveň si také posteskla, že je škoda, že se mapy ve škole více nepoužívají, protože je to ideální způsob, jak si děti mohou dát naučené věci do souvislostí. Veronika vyprávěla i o lapbooku, což je taková papírová skládačka, kam vlepujete všechno, co vás o daném tématu zajímá. Děti si najdou materiály, které rozstřihají a pak nalepují, a tím si více o tématu zapamatují, než kdyby si dělaly otrocky zápisky.

Příprava na maturitu

Oslovila jsem tedy i učitelku na osmiletém gymnáziu v Poličce Romanu Jelínkovou, která mapy používá především při výuce jazyků a v hodinách společenských věd. „Mapy používáme jako úvod do tématu, protože žáci toho umí hodně, jen si neumí setřídit své vědomosti. Děláme skupinovou myšlenkovou mapu, kdy já napíšu hlavní bod a oni přicházejí na jednotlivé podbody, které přiřazují k těm správným okýnkům. Přitom musejí i přemýšlet, do jaké skupiny to vlastně zapadá. Všichni se zapojují a baví je to přicházet na další a další věci.“ Na gymnáziu s mapami aktivně pracuje přibližně 35 % učitelů, především humanitních předmětů. Jeden kolega zeměpisu je ale také zavedl, i když jim říká sluníčko. Romaně Jelínkové se mapy osvědčily při výuce jazyků, a hlavně při přípravě na maturitu. „Jedeme po jednotlivých tématech a probereme všechno, co by k tomu žáci měli vědět. Všechny maturitní otázky si zpracovávají formou myšlenkových map.“ Podle jejích zkušeností mapy spíše pomáhají humanitně zaměřeným žákům, a těm přírodovědným připadají jako malůvky, až moc kreativní a umělecké. Jeden učitel zase uvedl, že svým žákům doporučil, aby se na test připravili pomocí map, a pak byl příjemně zaskočen, že se výsledky třídy ve srovnání s jiným testy zlepšily až o 20 procent. Ukazuje se tedy, že při učení je to skvělá pomůcka, která funguje.

Všestranné využití

Jan Holeček má k mapám myšlenkovým i těm faktickým opravdu blízko, protože je vystudovaný kartograf. Jako metodik projektu DigiStrategie 2020 se zabývá digitální gramotností a jejím rozvojem a propojuje digitální a analogový svět. Koordinuje projektové týmy, podporuje marketingové aktivity DDM v Kladně a je lektorem cloudových řešení, procesního řízení a sebeorganizace v interním týmu a pedagogem kroužků zaměřených na přírodu a bushcraft. Honza mi poslal myšlenkovou mapu, abych měla představu, v jakých oblastech mu v praxi mapy slouží. Sám je využívá jak v osobním, tak v pracovním životě. Pomáhají mu udržet si rovnováhu mezi rodinou a prací, plánuje si v nich cíle, aktivity v přírodě i dovolené. Slouží mu jako nástroj pro plánování a řízení času s kolegy a s rodinou. Pomocí map si připravuje také schůzky a i záznamy z nich. Stejně jako můj kolega si dělá výpisky z knih do mapy a také je používá na analýzu aplikací a procesů.

Lineární zápisky versus mapa myšlenek

Já se jsem s mapami Tony Buzana setkala až relativně pozdě. Začala jsem je používat na seminářích i v přípravách na ně. Zachycujeme tak vizuálně nápady při poradách i při řešení problému. Kolegyně lektorka Jitka mapy používala ve společnosti Scio. Týmovou mapu pak vyvěsili do kuchyňky, kde k ní mohli ostatní anonymně vpisovat a dokreslovat další nápady.

Mě oslovily, protože mi vlastně ty klasické lineární zápisky do sešitu nikdy nevyhovovaly. Já sama jsem se v něm špatně orientovala, nedalo se tam moc vpisovat a text mi splýval. Chyběly mi obrázky. Při výkladu jsme psali a psali naprosto bez snahy textu nějak porozumět nebo si na něj vytvořit názor. Obzvláště na vysoké škole mě ani nebavilo si svoje zápisky číst, tak jsem si kopírovala poznámky od pečlivější kamarádky. Kdybych už ve škole věděla, jak si efektivněji zapisovat, zapamatovala bych si určitě mnohem více z hodin. Navíc jsem osm let studovala výtvarku na ZUŠ, takže se s barvami kamarádím.

Co mě ale dodnes zaráží, že ve vlaku vídám studenty, kteří stejně jako já mají své výpisky maximálně podtržené. Říkám si, proč se tato více metoda nerozšířila, když mě funguje. Mapy jsou sice trochu pracnější a výhodu mají ti, co rádi kreslí, ale více si z nich pamatujeme. Je to také daleko větší zábava a je radost se k nim vracet. Když to shrnu, tak věřím, že díky metodě mentálního mapování využívám více svou mozkovou kapacitu a při nějakém problému se vždy soustředím na možnosti a varianty řešení. Sama sebe neustále překvapuji dalšími a dalšími asociacemi a vzájemnými vazbami. Rozhodně jsem si jista, že dokážu informace daleko lépe vyhodnocovat než před dvaceti lety, kdy byla kapacita mého mozku na vrcholu.

Lineární zápisy nám totiž nedovolují do nich vpisovat, nepodněcují náš mozek k dalšímu přemýšlení a vzájemnému propojování myšlenek. Přitom náš mozek má rád systém a k zapamatování potřebuje spojovat podobné věci do kategorií. Učíte-li se nové věci, nebo si chcete utříbit myšlenky, je to skvělý nástroj. Zkuste ho, stojí to za to! Více se dozvíte na semináři Vizuální myšlení,13. listopadu 2019 v Praze https://www.lidacharvatova.cz/nabidka-skoleni/.